Oddíl první: Apoštolát

Část první: Provincie a diecéze

Odstavec 1: Diecéze je církevní obvod, jehož věřící jsou svěřeni stejnému biskupovi, dědici episkopální tradice coby nástupci apoštolů. Biskup je náboženským vůdcem diecézních věřících za asistence a pomoci členů diecézního kléru.

Odstavec 2: Diecéze je rozdělena na jednotlivé farnosti, jejichž počet se v různých diecézích liší.

Odstavec 3: Diecéze jsou seskupovány v církevní provincie. Ty jsou řízeny metropolitním arcibiskupem.

Odstavec 4: Církevní provincie pokrývající území ovládané jedním pozemským vládcem, jsou seskupeny v Primátství, která podléhají autoritě Primasů. Primátství musí obsahovat vždy minimálně dvě církevní provincie a dohromady minimálně čtyři diecéze.

• Odstavec 4.1: Primas je veden biskupským shromážděním složeným minimálně z metropolitních arcibiskupů církevních provincií, které jsou součástí primátství, má vliv na nominace a odvolávání biskupů na svém území.
• Odstavec 4.2: Každé primátství má svůj vlastní status, schválený Svatým Kolegiem.
• Odstavec 4.3: Lingvistické zóny, které nemají právo žádat o statut primátství, jsou ustanoveny vice-primátstvími. Tato vice-primátství jsou pak připojena k již existujícím primátstvím nebo jsou řízena prelátem zplnomocněným Svatým Kolegiem.
• Odstavec 4.4: Kurie může také rozhodnout o dočasném připojení jednotlivé provincie k sousednímu primátství nebo dočasném spojení několika jednotlivých provincií do jediného primátství.
• Odstavec 4.5: Pokud to zlepší fungování oblasti, může Kurie rozdělit stávající primátství na několik vice-primátství. Tato vice-primátství fungují stejně jako primátství.

Část druhá: Episkopát

V dalším textu je slovem "biskup" označován bez rozdílu držitel jakéhokoliv biskupského úřadu, ať už má titul biskupa nebo arcibiskupa.

Odstavec 1: Biskupové jsou třetími v hierarchii Církve, za Papežem a Kardinály.

Odstavec 2: Biskup je duchovní, který byl buď Papežem, nebo členy Episkopátu se souhlasem Papeže zvolen do čela diecéze. Stejnými osobami je i odvolatelný.

Odstavec 3: V čele každé diecéze může být jen jeden biskup.

Odstavec 4: Existují dva druhy biskupské hodnosti: biskupové z funkce a čestní biskupové.

Odstavec 5: Biskupové z funkce jsou metropolitní arcibiskup, světící arcibiskup a světící biskup podle statutu diecéze, ke které je jejich titul vázán. Rozdíly mezi těmito tituly nejsou rozdíly funkčními, jen čestnými.

Odstavec 6: Biskup spravuje svou diecézi dle svého uvážení v mezích daných edikty příslušné biskupské konference, kanonickým právem Církve, věroukou a předpisy vydanými Církví.

• Odstavec 6.1: Biskup jmenuje a odvolává členy své diecézní rady.
• Odstavec 6.2: Biskup zajišťuje obsazení volných pozic v duchovenstvu Res Parendo a In Gratebus jmenuje a odvolává farní duchovenstvo, které má ve své jurisdikci.
• Odstavec 6.3: Biskup na žádost šlechticů nebo dle vlastního uvážení jmenuje a odvolává kaplany šlechtických kaplí ve své jurisdikci.
• Odstavec 6.4: Biskup jmenuje a odvolává duchovní laických a vojenských organizací registrovaných v jeho diecézi s výjimkou vojenských a náboženských řádů uznaných Římem.
• Odstavec 6.5: Biskup je oprávněn navrhovat příslušné Papežské konzistoři exkomunikace, défroquage a zrušení svátostí.
• Odstavec 6.6: Biskup má právo stanovit pravidla omezující poskytování svátostí, pokud je schválí Kongregace Svatého Úřadu.

Odstavec 7: Emeritní biskupové jsou čestní biskupové, kteří svou funkci plnili řádně a dle pravidel minimálně 3 měsíce, dle tohoto zákona jsou tak titulováni po dobu 2 měsíců. Biskupská konference může omezit jejich práva ve svých shromážděních. Nemají žádný vliv ve své původní diecézi.

Odstavec 8: Biskupové In Partibus jsou jmenováni Svatým Kolegiem jménem Papeže na případnou žádost Biskupské konference. Jsou členy biskupské konference primátství, v němž mají své bydliště.

Odstavec 9: Biskupská hodnost je udělena také některým vyšším duchovním, jako jsou rektor církevního řádu, velmistři vojenských nebo náboženských řádů, představení klášterů In Gratebus a prefekti kongregací.

Část třetí: Biskupské a diecézní úřady

Odstavec 1: Metropolitní Arcibiskup
Základní podmínky = Kandidát musí být vysvěcený a teolog Aristoteliánské Církve.
Působící příčiny = Je volen biskupskou konferencí, ke které patří jeho diecéze.
Formální postupy = Do úřadu je uveden dvěma sobě rovnými se souhlasem Papeže.
Výsledný produkt = Je řádným členem biskupských konferencí, pod které spadá alespoň jedna z farností v jeho jurisdikci. Řídí církevní provincii a zpravidla i svou diecézi.

Odstavec 2: Světící biskup a arcibiskup
Základní podmínky = Kandidát musí být vysvěcený a teolog Aristoteliánské Církve.
Působící příčiny = Je volen biskupskou konferencí, pod kterou spadá jeho diecéze.
Formální postupy = Do úřadu je uveden dvěma sobě rovnými se souhlasem Papeže.
Výsledný produkt = Je řádným členem biskupských konferencí, pod které spadá alespoň jedna z farností v jeho jurisdikci, pokud vnitřní předpisy konference neomezují členství pouze na metropolitní arcibiskupy. Řídí svou diecézi.

Odstavec 3: Biskup primas
Základní podmínky = Před svou kandidaturou musí řádně a dle pravidel plnit funkci biskupa minimálně po dobu 3 měsíců.
Působící příčiny = Je určen podle pravidel určených příslušnou konferencí.
Formální postupy = Do úřadu je uveden Kamerlingem nebo Arcijáhnem Římským.
Výsledný produkt = Biskup primas je jménem příslušné konference svrchovaným nadřízeným všem biskupům spadajícím pod jeho primátství.

• Odstavec 3.1: Pokud učiní sám nějaké rozhodnutí, má Biskupská konference pravomoc rozhodnutí zrušit a nahradit primasův dekret vlastním, a to na žádost jednoho ze svých členů.
• Odstavec 3.2: Primas si i nadále uchovává povinnosti v rámci své provincie nebo diecéze.

Odstavec 4: Biskup viceprimas
Základní podmínky = V okamžiku nominace musí být biskupem.
Působící příčiny = Je určen biskupem primasem dle pravidel zavedených příslušnou konferencí.
Formální postupy = Je do úřadu uveden svým biskupem primasem.
Výsledný produkt = Je zástupcem biskupa primase.

• Odstavec 4.1: Pokud není přítomen biskup primas nebo je nezpůsobilý vykonávat svou funkci, přebírá biskup viceprimas všechny jeho pravomoce při zastupování, zasedáních či hlasováních, a to až do doby, kdy biskup primas zase začne vykonávat svou funkci.
• Odstavec 4.2: Biskup viceprimas si i nadále uchovává povinnosti v rámci své provincie nebo diecéze.

Odstavec 5: Emeritní Biskup
Základní podmínky = Musel svou funkci biskupa vykonávat řádně a dle pravidel po dobu minimálně 3 měsíců.
Působící příčiny = Titul je udělován automaticky na dobu 2 měsíců.
Formální postupy = Titul je potvrzen příslušnou konferencí, ke které patří.
Výsledný produkt = Je čestným členem biskupské konference, ve které má své trvalé bydliště.

• Odstavec 5.1: Titul emeritní biskup je titul dočasný a čestný, jehož cílem je umožnit přechod v době změny nebo stěhování.

Odstavec 6: Biskup In partibus
Základní podmínky = Musí svůj biskupský úřad vést zvláště chvályhodným a vzorným způsobem a podílet se na budování církve.
Působící příčiny = Jmenuje jej Papež nebo Kurie, ale navrhnout ho může biskupská konference.
Formální postupy = Do úřadu je uveden Kamerlingem, Arcijáhnem Římským nebo Primasem biskupské konference, ke které náleží.
Výsledný produkt = Může se jako plnohodnotný člen účastnit biskupských konferencí podle svého trvalého bydliště, pokud s tím souhlasí biskup primas a biskupové příslušné konference.

• Odstavec 6.1: Titul In partibus je čestný a obvykle je udělován biskupům, kteří se rozhodli odejít na odpočinek. Pokud se rozhodnou opět vést diecézi či arcidiecézi, ztrácí biskup In partibus tento titul. Mimo automatickou ztrátu titulu může titul In partibus zrušit pouze Kurie nebo smrt.

Odstavec 7: Generální vikář
Základní podmínky = Musí být knězem. V jedné církevní provincii může existovat pouze jeden generální vikář nebo první arcijáhen
Působící příčiny = Je nominován metropolitním arcibiskupem.
Formální postupy = Do úřadu jej uvádí metropolitní arcibiskup.
Výsledný produkt = Jeho povinností je pomáhat arcibiskupovi při správě církevní provincie.

• Odstavec 7.1: Aristoteliánský medailon generálního vikáře je zlatý a zelený.

Odstavec 8: První arcijáhen
Základní podmínky = Musí být křtěný věřící. V jedné církevní provincii může existovat pouze jeden generální vikář nebo první arcijáhen
Působící příčiny = Je nominován metropolitním arcibiskupem.
Formální postupy = Do úřadu jej uvádí metropolitní arcibiskup.
Výsledný produkt = Jeho povinností je pomáhat arcibiskupovi při správě církevní provincie.

• Odstavec 8.1: Aristoteliánský medailon prvního arcijáhena je stříbrný a zelený.

Odstavec 9: Diecézní vikář
Základní podmínky = Musí být knězem. V jedné diecézi nebo arcidiecézi může existovat pouze jeden diecézní vikář nebo arcijáhen.
Působící příčiny = Je nominován příslušným biskupem.
Formální postupy = Do úřadu jej uvádí jeho nadřízený biskup.
Výsledný produkt = Jeho povinností je pomáhat biskupovi při správě diecéze.

• Odstavec 9.1: Aristoteliánský medailon diecézního vikáře je zlatý a zelený.

Odstavec 10: Arcijáhen
Základní podmínky = Musí být pokřtěný věřící. V jedné diecézi nebo arcidiecézi může existovat pouze jeden diecézní vikář nebo arcijáhen
Působící příčiny = Je nominován příslušným biskupem
Formální postupy = Do úřadu jej uvádí jeho nadřízený biskup
Výsledný produkt = Jeho povinností je pomáhat biskupovi při správě diecéze.

• Odstavec 10.1: Aristoteliánský medailon arcijáhena je stříbrný a zelený.

Odstavec 11: Biskupský legát
Základní podmínky = Musí být křtěný věřící Církve.
Působící příčiny = Je nominován biskupem své diecéze nebo provincie.
Formální postupy = Je do úřadu uveden biskupem své diecéze nebo provincie.
Výsledný produkt = Jeho povinností je pomáhat biskupovi při plnění přesně vymezeného úkolu.

• Odstavec 11.1: Počet biskupských legátů v diecézi závisí na uvážení biskupa, musí být odůvodnitelný.
• Odstavec 11.2: Legát má stejná privilegia Res Parendo jako Kanovník.

Odstavec 12: Kanovník
Základní podmínky = Musí být křtěný věřící a teolog Aristoteliánské církve (Level VI - Církevní cesta).
Působící příčiny = Je nominován biskupem své diecéze.
Formální postupy = Je do úřadu uveden biskupem své diecéze.
Výsledný produkt = Jeho úkolem je pomáhat In Gratebus se správou diecéze nebo provincie.

• Odstavec 12.1: Počet kanovníků je omezen u metropolitní arcidiecéze na šest, u standardní arcidiecéze na pět a u diecéze na čtyři.
• Odstavec 12.2: Funkce kanovníků jsou definovány v současném zákoně: Odpovědný za pokladnu, Odpovědný za doktrínu, Odpovědný za vztahy s kněžími, Odpovědný za obranné složky církve, Odpovědný za diecéze - v arcidiecézi, Konzultant aspektů náboženství - v metropolitní arcidiecézi.

Oddíl druhý: Farní duchovenstvo

Definice

Odstavec 1: Farnost je geografická oblast podřízená diecézi.

Odstavec 2: V aristoteliánské církvi farnost reprezentuje jak určitou geografickou oblast (farní území), tak skupinu lidí žijící v této oblasti, kteří tvoří farní komunitu.

Odstavec 3: První aristotelianské komunity používali slovo parochia (do češtiny překládáno jako: farnost), aby vymezili oblast tzv. episkopálního města. Zhruba v pátém století byl tento pojem již velmi blízko současnému významu, i když byl aplikován na oblasti a komunity na úrovni episkopální (diecézní).

Odstavec 4: Je možné náležet k více farnostem, nicméně pro administrativní účely je každý členem místní farnosti v místě svého trvalého pobytu (město, které se zobrazuje v jeho profilu).

Odstavec 5: Existují tři typy farností, které jsou všechny závislé na biskupovi, který je přímým náboženským nadřízeným odpovědným za farnosti.

Odstavec 6: Duchovní může být odpovědný za více farností, ale musí na ně být jmenován jedním biskupem. To znamená, že duchovní odpovědný za farnost nemůže být podřízen více biskupům. To platí pro farní jáheny a diakony, stejně jako pro pomocníky, protože ti jsou nepřímo řízeni stejným biskupem, jako jejich přímí nadřízení.

Odstavec 7: Kněží, jáheni, diakoni a kaplani nesmí provádět svátosti mimo farnost, ve které byli ustanoveni, pokud nemají povolení svého biskupa A ZÁROVEŇ osoby odpovědné za farnost, ve které má svátost být provedena.

Část první: Městské farnosti

Odstavec 1: Městská farnost je v každém městě, kde se nachází kostel, radnice, tržnice a domy jejích obyvatel. Je označována jednoduše slovem farnost.

Odstavec 2: Farní kostel je shromaždiště místní komunity, kde kněz a jeho pomocníci provádí různé obřady, včetně dvou mší týdně.

Odstavec 3: V městské farnosti mohou sloužit maximálně tři duchovní.
Městskou farnost může vést kněz, diakon nebo jáhen.
Osoba odpovědná za městskou farnost může mít dva asistenty, jáhny nebo vikáře.
Další asistenti, jako akolyté, kostelníci a sakristián, nejsou považováni za držitele církevního úřadu. Přestože jejich působení musí být potvrzeno souhlasem biskupa, spadají pod přímé vedení vedoucího farnosti, který je jmenoval.

Odstavec 4: Zpovídat obyvatele ve farním kostele může pouze kněz (obecné IG omezení).
Kněz odpovědný za farnost může jmenovat 3 zpovědníky (IG), kteří mohou naslouchat zpovědím věřících, avšak rozhřešení mohou dávat jen s ohledem na církevní právo.

Odstavec 5: Kněz
Základní podmínky = musí být kněz a teolog aristoteliánské církve (úroveň VI, církevní cesta)
Působící příčiny = je nominován arcibiskupem nebo biskupem odpovědným za komunitu nebo městkou farnost, které se jmenování týká
Formální postupy = je na kněze vysvěcen arcibiskupem nebo biskupem odpovědným za farnost, které se jmenování týká
Výsledný produkt = Kněz může provádět všechny svátosti aristoteliánské církve kromě svěcení. Je pověřen náboženským, ekonomickým i administrativním vedením farnosti. Může jmenovat dva další duchovní (každého buď jáhena nebo diakona), aby mu pomáhali. Zároveň může jmenovat tolik akolytů, kolik potřebuje (pokud mu je schválí Biskup). Může jmenovat 3 zpovědníky pro svou farnost. (Dosud kódováno)

• Odstavec 5.1: Kumulace funkcí: Kněz je primární funkce. Kněz nemůže zároveň zastávat jinou primární funkci.

Odstavec 6: Jáhen a Diakon
Základní podmínky = musí být křtěný věřící člen církve. Pokud je vysvěcený, jedná se o diakona
Působící příčiny = je nominován farním knězem se souhlasem biskupa (arcibiskupa)
Formální postupy = je jmenován svým farním knězem, biskupem nebo arcibiskupem
Výsledný produkt = je odpovědný za náboženské vedení farnosti, ve které je jmenován

• Odstavec 6.1: Jáheni a diakoni mohou provádět všechny svátosti aristoteliánské církve kromě svěcení.
  Nemohou jmenovat zpovědníky ani další členy farního duchovenstva. Spadají přímo pod farního kněze, nebo biskupa.
• Odstavec 6.2: Kumulace funkcí: Jáhen a diakon jsou sekundární funkce. Jáhen a diakon mohou zároveň zastávat další sekundární nebo primární funkci v rámci sekulárního duchovenstva, ale pouze pokud budou podřízené stejnému biskupovi. Jako diakon může působit také kardinál nebo biskup in partibus.

Odstavec 7: Správce farnosti (sakristián)
Základní podmínky = musí být křtěný věřící
Působící příčiny = je vybírán věřícími farnosti
Formální postupy = je oprávněn převzít odpovědnost za farnost, pokud je jmenován biskupem nebo arcibiskupem pod něhož spadá příslušná farnost
Výsledný produkt = Je povinen zajišťovat správu farnosti In Gratebus a sloužit jako prostředník mezi věřícími a Církví.

• Odstavec 7.1: Pokud je farnosti přidělen kněz Res Parendo, je mu správce farnosti podřízen a spravuje In Gratebus farnost dle pokynů kněze, který za ni Res Parendo zodpovídá. Pokud farnosti žádný Res Parendo kněz přidělen nebyl, je správce farnosti podřízen autoritě biskupa, pod něhož farnost spadá.
• Odstavec 7.2: Správce farnosti není považován za duchovního a není tak oprávněn se za duchovního vydávat.
• Poznámka: Správce farnosti může udělovat svátosti pouze pokud mu to umožňuje jiný úřad.
• Odstavec 7.3: Kumulace funkcí: Správce farnosti může úřad vykonávat spolu s dalšími administrativními funkcemi.
• Odstavec 7.4: Správce farnosti je In Gratebus zodpovědný za pořádání bohoslužeb, zpovědí a jmenování nezbytných zpovědníků.

Odstavec 8: Akolyté
Základní podmínky = musí být křtěný věřící
Působící příčiny = je nominován farním knězem se souhlasem biskupa nebo arcibiskupa
Formální postupy = je dosazen svým farním knězem nebo biskupem.
Výsledný produkt = Od svého nadřízeného získává specifické úkoly. Obvykle jde o křtěného věřícího, který se snaží nábožensky zdokonalit předtím, než se stane jáhenem nebo diakonem.
Podle svého poslání nese jeho pozice konkrétní název - kostelník, posel, apod.
Není považován za duchovního a je přímo podřízen duchovnímu, který ho jmenoval.

• Odstavec 8.1: Kumulace úřadů: protože akolyté nejsou považováni za duchovní, netýkají se jich pravidla pro kumulování funkcí

Odstavec 9: Farní zpovědník (IG)
Základní podmínky = musí být teolog (úroveň VI, církevní cesta)
Působící příčiny = je jmenován farním knězem
Formální postupy = je ustanovován farním knězem
Výsledný produkt = je odpovědný za IG zpovědi v rámci farnosti, ve které byl jmenován. Může udělit RP rozhřešení, pouze pokud je kněz.

• Odstavec 9.1: Kumulace úřadů: Funkce (IG) zpovědníků jako taková není řazena mezi úřady duchovenstva, netýkají se jí tedy pravidla pro kumulování funkcí.

Část druhá: Lenní farnost

Odstavec 1: Lenní farnost je nezbytná pro nemovitost nazývající se pevnost, hrad či zámek, ve kterém je kaple a alespoň jeden příbytek.
Lenní farnost musí být připojena k diecézi, přednostně stejně jazykově vybavené. Vlastník nemovitosti, ve které je lenní farnost umístěna, si může vybrat svého biskupa a na základě vzájemné dohody si ho vybrat ze všech stejně mluvících biskupů, včetně stejně mluvících kardinálů. Jeden prelát nemůže přímo řídit více lenních farností, než kolik je možné řádně řídit.

Odstavec 2: Kaple je místem setkání pro vlastníka nemovitosti a jeho hosty. Kaplan a jeho asistenti v ní pořádají různé obřady.
V lenní farnosti může působit jen jeden duchovní.
Lenní farnost může vést kaplan, ať už vysvěcený nebo ne.
Jeho asistenti, jako akolyté a sakristián nejsou považováni za členy duchovenstva. Jsou pod přímou odpovědností kaplana a svou praxi mohou praktikovat pouze na území lenní farnosti.

Odstavec 3: Kaplan
Základní podmínky = musí být křtěným věřícím církve a být akreditovaný Kongregací pro šíření víry
Působící příčiny = je navržen křtěným věřícím šlechticem
Formální postupy = je jmenován a řízen biskupem, pod jehož diecézi šlechtické sídlo spadá.
Pokud je laik, je dle pohlaví oslovován bratře nebo sestro kaplane, pokud je knězem tak je oslovován otče nebo matko kaplane.
Výsledný produkt = Je odpovědný za náboženské vedení (RP) lenních farností, ve kterých je jmenován (lenní farnosti musí spadat pod stejného biskupa).
Může provádět všechny aristoteliánské svátosti kromě svěcení
Nemůže jmenovat zpovědníky ani členy duchovenstva lenní farnosti, je přímo podřízen příslušnému biskupovi.

• Odstavec 3.1: Kumulace funkcí: Z pohledu kumulace funkcí je funkce kaplana sekundární funkce. Mohou zastávat další sekundární funkci nebo jednu primární, ale pouze pokud spadají pod stejného biskupa.
  Kardinál nebo biskup in partibus se může stát kaplanem.

Část třetí: Komunitní farnost

Odstavec 1: V některých případech může potřebovat duchovního průvodce ve svých řadách nějaká komunita, asociace či bratrstvo (obyčejně vystupují jako gilda nebo vojenská skupina). Tyto organizace se musí prezentovat biskupovi svého regionu a ten jim může přidělit náboženského rádce, který má titul Almoner

Odstavec 2: Almoner (kromě Náboženských vojenských řádů)
Základní podmínky = musí být křtěný věřící Církve, akreditovaný Kongregací pro šíření víry
Působící příčiny = je zaměstnán civilní nebo vojenskou laickou organizací
Formální postupy = toto závisí na organizaci, pro kterou bude svou činnost vykonávat a je definováno Kongregací pro šíření víry.
Podle pohlaví je oslovován Bratře nebo Sestro Almonere pokud je laik a Otče nebo Matko Almonere, pokud je kněz.
Výsledný produkt = Je odpovědný za náboženské vedení (in RP) skupiny, ve které je jmenován.
Může provádět všechny svátosti aristoteliánské církve kromě svěcení.
Nemůže jmenovat další zpovědníky nebo členy farního kléru, je přímo podřízen kongregaci pro šíření víry.

• Odstavec 2.1: Kumulace úřadů: Almoner je sekundární funkce.
  Almoneři mohou držet ještě jednu primární nebo sekundární funkci, pokud spadají pod stejného biskupa.
  Kardinál nebo biskup in partibus se může stát almonerem.

Odstavec 3: Komunitní farnost s národnostní dispozicí:
Pokud má komunita tendence být národní komunitou, spadá přímo pod příslušného Primase nebo, když Primas neexistuje, pod duchovního odpovědného za almonery.

Kánonický text o sekulárním duchovenstvu,
schválen a vydán v Římě Svatým Kolegiem během pontifikátu svatého otce Evžena V. v den svaté Marie Magdaleny, dvacátého prvního dne měsíce července, léta Páně MCDLVII.

Původně vydáno Jeho Eminencí Jeandalfem v den apoštola svaté Heleny, osmnáctého srpna léta Páně MCDLV;
Revidováno a publikováno Jeho Eminencí Aaronem de Nagan, Kardinálem-Kamerlingem v den svatého Benedikta jedenáctého července léta Páně MCDLVI;
Revidováno, opatřeno pečetí a znovu publikováno předchozím vydavatelem dvacátého čtvrtého dne měsíce července léta páně MDCLVII