Část první: Křest

Odstavec 1: Základní podmínky = Věřící splňující předpoklady kanonického práva a požadavky diecéze stanovené biskupem.
Působící příčiny = Každý člen duchovenstva vysvěcený do svého úřadu.
Formální postupy = Obřad, přísaha věrnosti, symbolika vody
Výsledný produkt = Vstup do komunity a společenství věřících.

Oddíl A: Křest

Odstavec 2: Dogmatická povaha křtu je definována předpisy obsaženými ve svátostech v Knize nauk.

Odstavec 3: Pouze věřící, který pochopil a asimiloval základy víry, může dostat svátost křtu. (neplatí pro odst. 1-I-A-5)

Odstavec 4: Církev doporučuje věřícímu, aby podstoupil a knězi aby vedl, pastorační výuku v souladu s církevními doktrínami a potvrzenou prefekturou pro aristoteliánskou nauku ještě před přijetím svátosti (neplatí pro odst. 1-I-A-5).

• Odstavec 4.1: Právo rozhodovat o povinné, dobrovolné nebo částečné povaze pastoračního vzdělávání je ponecháno na biskupském shromáždění.

Odstavec 5: Děti a další lidé, kteří nejsou schopni porozumět učení, mohou být pokřtěni, pokud jejich rodiče, opatrovníci nebo blízcí souhlasí s poskytováním aristoteliánského vzdělání a duchovní podpory dle nauky Církve.

• Odstavec 5.1: Po dosažení věku musí dítě potvrdit svůj křest novým obřadem.
• Odstavec 5.2: Na tyto osoby se nevztahují články 3, 4 a 9 (odst. 1-I-A-3,4,9.) tohoto předpisu. Povinnosti, které jsou stanoveny, plní plní jejich blízcí, jejichž přítomnost je povinná bez ohledu na požadavek článku 9 (odst. 1-I-A-9.).

Odstavec 6: Věřící, kteří dříve patřili k heretickému kultu a nyní konvertovali k aristoteliánskému náboženství, musí před přijetím svátosti křtu oficiálně a veřejně odmítnout a zavrhnout svou dřívější víru.

• Odstavec 6.1: Přítomnost alespoň jednoho kmotra je povinná bez ohledu na požadavek článku 9 (odst. 1-I-A-9.).

Odstavec 7: Obřad vykonává svěcený duchovní na úrovni kněze, diakona, jáhna či vyšší.

Odstavec 8: Křest se koná ve farnosti bydliště věřícího nebo na jakémkoli jiném posvátném místě.

• Odstavec 8.1: Křest by se měl obvykle konat ve farnosti bydliště věřícího. Má-li se konat jinde, měl by duchovní vykonávající obřad, požádat biskupa o povolení k provedení obřadu.
• Odstavec 8.2: V případě nepřítomnosti biskupa bude žádost zaslána odpovědné alternativní osobě nebo případně nejbližšímu přímému nadřízenému.

Odstavec 9: Církev doporučuje, aby křtěného věřícího doprovázel alespoň jeden blízký nebo rádce, který mu bude v začátcích v církevní komunitě.

Odstavec 10: Během obřadu křtu musí věřící přinejmenším formálně podpořit dogmata a nauky církve recitováním kréda.

Odstavec 11: Během obřadu křtu je křtěná osoba symbolicky přijímána do společenství věřících, a to buď pomazáním, nebo symbolikou vody, nebo obojím.

Odstavec 12: Jméno každého pokřtěného se zapíše do registrů farnosti nebo diecéze a do hlavních registrů církve.

Oddíl B: Biřmování (potvrzení křtu)

Odstavec 13: Každý, kdo byl pokřtěn v dětství a dosáhl dospělosti, bude požádán, aby potvrdil svůj křest.

Odstavec 14: Potvrzení je uskutečněna doporučenou formou, kterou tvoří částečně výuka a částečně obřad, kde věřící znovu potvrzuje svou víru, kterou dříve za něj projevil jeho kmotr při křtu.

Odstavec 15: Během obřadu biřmování věřící oficiálně podpoří dogmata a nauky církve recitováním kréda.

Odstavec 16: Během obřadu je věřící symbolicky potvrzen jako pokřtěný věřící pomazáním a/nebo vodou.

Odstavec 17: Církev doporučuje, aby potvrzující věřící byli doprovázeni alespoň jedním kmotrem, který bude poskytovat duchovní vedení a podporu ve společenství věřících.

Odstavec 18: Registry farnosti nebo diecéze a hlavní registry církve se aktualizují podle potřeby.

Kanonický text o svátostech Univerzální Římsko-Aristoteliánské Církve.
Vydáno v Římě pod pontifikátem Svatého otce Eugena V. druhý dubnový den léta Páně MCDLIX.
Publikováno Jeho Eminencí Jeandalfem dne třináctého února léta Páně MCDLV.

Pozměněno, revidováno a znovu vydáno Jeho Eminencí Aaronem De Nagan, kardinálem a děkanem svatého vysokého učení v Římě, v den svatého Abysma, druhý dubnový den léta Páně MCDLIX.

Část druhá: Sňatek

Oddíl A: Svátost manželství

Odstavec 1: Základní podmínky = Věřící muž a žena z aristoteliánské církve.
Působící příčiny = Každý člen duchovenstva vysvěcený do svého úřadu.
Formální postupy = Obřad, výměna slibů a uzavření smluv.
Výsledný produkt = Spojení páru v manželství před Jáhem s cílem vstoupit do rodiny a nalezení aristoteliánského přátelství.

Odstavec 2: Předpisy církve o manželství a povaha manželství jsou obsaženy v knize nauk a svátostí církve.

Odstavec 3: Manželství je posvěcením hluboké dohody mezi dvěma lidmi, vytvářející společenství života považované za neoddělitelné, symbolizující aristoteliánské přátelství v jedné z nejužších forem.

Odstavec 4: Jedinou osobou oprávněnou oddávat jsou vysvěcení kněží s duchovní autoritou a také vysvěcení duchovní, zmocnění k udělení této svátosti.

Odstavec 5: K žádnému sňatku nemůže dojít bez souhlasu farního kněze nevěsty i ženicha.

• Odstavec 5.1: Právo rozhodovat o povinné, dobrovolné nebo částečné povaze pastoračního vzdělávání je ponecháno na biskupském shromáždění.

Odstavec 6: Svatba se koná ve farnosti společného bydliště, pokud oba snoubenci bydlí společně, jinak se koná ve farnosti nevěsty.

• Odstavec 6.1: Se souhlasem místní diecézní autority se svatba může konat ve šlechtické, rodové nebo královské kapli jednoho ze snoubenců; nebo v katedrále diecéze, pokud mají oba snoubenci bydliště ve stejné diecézi, nebo může být konána v katedrále v místě bydliště nevěsty.
• Odstavec 6.2: Jakékoli manželství na jiném místě musí být uzavřeno pouze s předchozím souhlasem biskupa, který má na starosti diecézi v místě bydliště snoubenců, nebo není-li to možné, biskupa diecéze v místě bydliště nevěsty, jakož i preláta odpovědného za požadované místo.
• Odstavec 6.3: Svatby pořádané v římské bazilice a kostelech by měly podléhat předchozímu schválení kardinála. Svatby pořádané v královských nebo císařských katedrálách podléhají souhlasu příslušné národního konzistoře nebo kardinála, dotyčného primase nebo jiného orgánu, který je církví považován za kompetentní nebo uznaný.

Odstavec 7: Je nutná přítomnost nejméně dvou svědků z řad věřících. Jeden svědek nevěsty a jeden svědek ženicha. U snoubenců zaručují dobrovolný vstup do manželství.

Odstavec 8: Svatební pár musí být složen ze dvou věřících, na které není uvaleno církevní omezení.

Odstavec 9: Snoubenci nesmí být k sobě v příbuzenském vztahu do čtvrtého nebo menšího pokolení.

Odstavec 10: Zasnoubení je formalizováno zveřejněním svatebního oznámení nejpozději 15 dní před datem konání svatby.

• Odstavec 10.1: Svatební oznámení snoubenců musí být zveřejněno oběma stranami, v kostele Res Parendo v In Gratebus farnosti v místě bydliště snoubenců, nebo ve farnostech jejich bydliště, pokud nemají bydliště ve stejném městě.
• Odstavec 10.2: Zveřejnění svatebního oznámení se doplní úplnými jmény snoubenců, jejich bydlišti, místem svatby a jmény svědků.
• Odstavec 10.3: Pokud by z nějakých důvodů měl svatební pár zkrátit dobu do uzavření smlouvy, musí být konkrétní žádost a důvody podána metropolitnímu stolci v příslušné jurisdikci svatební dvojice a úřadujícího duchovního. Ten by měl také informovat svého nadřízeného.

Odstavec 11: Svatební pár uzavírá svůj svazek před Jáhem a před lidmi výměnou slibů, v symbolice výměny prstenů.

Odstavec 12: V případě nového sňatku potvrdí oprávněné duchovenstvo rozvod nebo anulaci předchozího manželského svazku.

Odstavec 13: Oprávněný duchovní nebo jiný pověřený duchovní zaznamená manželství v příslušných registrech církve.

Odstavec 14: Zvláštní případy a místní zvyky:
Kanonické právo dává rámec pro manželství v určité uniformitě odvozené od jednoty církve. Z důvodu odlišnosti kultury nebo zvyků však mají diecéze a provincie podle Kongregace pro svatý úřad a Kongregace pro šíření víry právo uvalit na manželství další omezení a povinnosti, jak uvádí Papežská konzistoř nebo jiné příslušné úřady.

Oddíl B: O zrušení svátosti manželství

Odstavec 1: Jakákoli žádost o rozvod, přerušení nebo anulaci svátosti manželství musí být podána především místnímu biskupskému úřadu nebo příslušnému orgánu.

Přerušení svátosti manželství

Odstavec 2: Přerušení svátosti manželství je automatická procedura, která vyžaduje pouze pozorování jednoho diecézního úřadu.

Odstavec 3: Přerušení svátosti manželství je použitelné pouze ve dvou situacích:

• Odstavec 3.1: Smrt jednoho ze snoubenců.
• Odstavec 3.2: Na vlastní žádost jednoho ze snoubenců.
• Odstavec 3.3: Pokud je důvodem vstup do církevního řádu, přerušení svátosti manželství znamená trvalé pozastavení manželských povinností.
• Odstavec 3.4: Pokud je důvodem vstup do církevního řádu a již došlo ke zplození potomka, přerušení svátosti manželství neznamená pozastavení rodičovských povinností.

Odstavec 4: Při přerušení svátosti manželství je manželství uznáno za platné a legitimní, ale nemá žádné účinky do budoucnosti. Účinky, ke kterým došlo v minulosti, jsou legitimní a zachovávají si svou plnou legitimitu po celý život.

Rozpuštění svátosti manželství (rozvod)

Odstavec 5: Rozpuštění svátosti manželství je konečné ukončení manželství, které následuje po rozhodnutí manželů rozejít se a ukončit jejich manželský život.

Odstavec 6: Důvody pro rozpuštění svátosti manželství jsou:

• Odstavec 6.1: Ztráta romantických pocitů mezi manželi,
• Odstavec 6.2: Cizoložství spáchané jedním z manželů, proviněné osobě je zakázáno znovu uzavřít sňatek.
• Odstavec 6.3: Opuštění manželského domu jedním z manželů po dobu delší než tři měsíce. Osobě odsouzené za zanedbávání manželství může být zakázáno uzavřít nový sňatek.
• Odstavec 6.4: Zmizení jednoho z manželů na dobu delší než tři měsíce.

Odstavec 7: Rozpuštění svátosti manželství zahrnuje odstranění manželských povinností mezi manželi.

Odstavec 8: V případě rozpuštění svátosti manželství, kdy došlo ke zplození potomka, zůstávají rodičovské povinnosti.

Odstavec 9: Během rozpuštění svátosti manželství je manželství uznáno za platné a legitimní, ale nemá žádné účinky do budoucnosti. Účinky, ke kterým došlo v minulosti, jsou legitimní a zachovávají si svou plnou legitimitu po celý život.

Odstavec 10: Jakákoli žádost o zrušení manželství je podána u biskupského úřadu, na kterém je manžel nebo manželka závislá, a poté je předána příslušné papežské konzistoři.

Odstavec 10.1: Je na biskupském úřadu, aby oficiálně posoudil a zveřejnil oznámení o takovém nároku, spravedlivé kázni a odškodnění. Toto posouzení bude poté předáno k příslušné papežské konzistoři k ověření nebo odmítnutí.

Odstavec 11: Papežské konzistoře na územích spadajících pod jejich jurisdikci mají plnou pravomoc ohledně rozpuštění svátosti manželství, spravedlivé kázně a odškodnění, revizí posouzení předloženého biskupským úřadem, pokud jde o omezení vůči jednomu nebo oběma manželům.

• Odstavec 11.1: Papežské konzistoře na územích spadajících pod jejich jurisdikci jsou oprávněny přezkoumat své rozhodnutí po uplynutí dvanácti měsíců od uplynutí platnosti.

Anulace svátosti manželství

Odstavec 12: Anulace manželství uznává faktické manželství jako zpětně neplatné. V očích církve tedy nikdy neexistovalo.

Odstavec 13: Při anulaci svátosti manželství je manželství považováno za neplatné a nelegitimní. Dopady, k nimž došlo v minulosti, jsou nelegitimní a jsou jako takové uznávány po celý život.

• Odstavec 13.1: Pouze svrchovaný papež nebo jeho zástupce mohou výjimečným způsobem legitimovat účinky, ke kterým došlo během tohoto života nelegitimního manželství.

Odstavec 14: Svaté kolegium kardinálů je oprávněno jménem papeže zrušit svátost manželství.

Odstavec 15: Jakákoli žádost o zrušení manželství je uložena u místního biskupského úřadu a zaslána příslušné Papežské konzistoři, která posoudí její závažnost. Jejich stanovisko bude předáno Svatému kolegiu kardinálů.

Odstavec 16: Papežská konzistoř bude působit jako soudce, který dá a vydá oficiální rozhodnutí o tom, zda bude žádosti vyhověno. Toto rozhodnutí může být předáno Svatému kolegiu kardinálů, které přijme oficiální rozhodnutí.

Odstavec 17: Příčiny prohlášení manželství za neplatné jsou definovány přípustností návrhu a omezují se téměř výlučně na závažné procesní nesrovnalosti při udělování svátosti manželství, zneužití důvěry nebo klam manžely během manželství.

Kanonický text o svátostech Univerzální Římsko-Aristoteliánské Církve.
Vydáno v Římě pod pontifikátem Svatého otce Eugena V. dvacátý osmý den v březnu léta Páně MCDV.
Poslední schválení ze strany Svatého kolegia kardinálů v sobotu dvanáctého dne v měsíci září léta Páně MCDLVII.
Publikováno Jeho Eminencí Jeandalfem dne dvacátého osmého března roku MCDLV.

Pozměněno, revidováno a znovu vydáno Jeho Eminencí Aaronem De Nagan, kardinálem a děkanem svatého vysokého učení v Římě, v den svatého Ripolina, třináctého září léta Páně MCDLVII.

Část třetí: Zpověď

Text je momentálně nedostupný. Prochází revizí v překladatelské kanceláři českého Vomitoria Villy San Loyats v Římě.

Část čtvrtá: Svěcení

Odstavec 1: Základní podmínky = všichni věřící, kteří chtějí sloužit církvi a především Jáhu.
Působící příčiny = ten, kdo se povznese ke kněžství, musí být knězem a musí mít pověření kurie.
Formální postupy = svátost svěcení a kněžský slib.
Výsledný produkt = být určen nástupcem apoštolů a mít tak přístup do vyšších kruzích kléru.

Odstavec 2: Tuláci nemohou být vysvěceni, pokud se nemohou pohybovat a stát se tuláky misionáři.

Odstavec 3: Zemědělci a řemeslníci mohou být vysvěceni, ale měli by být povzbuzováni, aby se vydali cestou církve nebo medicíny. Pokud si zvolí armádu, musí se definitivně vzdát zbraní nebo se sekularizovat, a pokud zvolí státní správu, musí tak učinit pro obranu církve v rámci institucí.

Odstavec 4: Teologové (církevní cesta s aristoteliánským smýšlením) mohou a budou povzbuzováni, aby se nechali vysvětit.
Lékaři (lékařská cesta) budou moci být vysvěceni, pokud se rozhodnou praktikovat v řeholním řádu nebo jako farní lékař.
Úředníci (státní cesta) musí odůvodnit svůj zájem být vysvěceni.
Vojáky (armádní cesta) nelze vysvětit pro neslučitelnost povolání vojáka a kněžského úřadu.

Odstavec 5: Věřící osoba, která se stará o rodinu, nemůže být vysvěcena na duchovního, protože se pak její pozornost nevěnuje zcela Jáhu, přičemž zvláště malé děti by mohly být zanedbávány jejím vstupem do duchovenstva. Před obřadem bude provedena případová studie. V případě, že jde o ženatého věřícího, ale bezdětného a pokud má svolení svého protějšku, lze svěcením zrušit svátost manželství.

Odstavec 6: Duchovní život kléru se zaměřuje na jejich pastorační odpovědnost. Jádrem jejich apoštolské služby je, že duchovní žijí svou vlastní duchovní cestu.
Zdrojem jejich duchovního života je aristoteliánská a občanská výchova, konání pobožností a pastorační dobročinnost. Duchovní musí být schopen jít dobrým příkladem stejně jako Christos a Aristoteles před ním.
Někteří duchovní budou chtít završit svůj duchovní život zapojením se do "sekulární společnosti". V tomto případě duchovní, který si zvolí tuto cestu, může tak učinit pouze tehdy, pokud ji dokáže sladit se svou činností duchovního a kázáním poselství Jáha.
Pokud přijde čas, kdy je jejich postavení v rozporu s jejich duchovním postavením, musí sestoupit ze své pozice v "sekulární společnosti", než učiní rozhodnutí v rozporu s aristotelským poselstvím.
Po složení slibu mohou být vysvěceni pouze pokřtění, kteří splňují uvedené podmínky, jednají v souladu s církevním řádem a jsou si vědomi svého závazku k životu ve službě Jáhu prostřednictvím aristoteliánské církve.

Odstavec 7: Působící příčiny
Pouze prelát může pokřtěného vysvětit na kněze. Ve výjimečných případech může duchovní zvláště uznávaný pro svou účast ve službě církvi a pravou víru obdržet svolení Kurie k svěcení, aniž by byl součástí vysokého kléru.
Preláty jsou kardinálové, biskupové, opati a rektoři uznaní Římem. Svěcení na členy svého řeholního řádu mohou konat i duchovní, kteří mají specifické postavení v rámci řádového kléru a jsou akreditováni Kongregací pro šíření víry.

Odstavec 8: Formální postup
Formální postup je rozdělen do dvou etap.

Odstavec 8.1: Slib
Kandidát se musí před Jáhem, prelátem a dalším duchovním zavázat ke čtyřem bodům:
- Nenosit zbraně kromě zbraní gala spojených se šlechtou nebo zvykovým právem.
- Nezaložit rodinu, složit slib celibátu a nemít žádné potomky.
- Být příkladným: musí upřednostnit studium a duchovní rozvoj před honbou za pomíjivými požitky. Dělat, co je třeba podle jeho úřadů a postavení ve společnosti, aby získal akreditaci "teologa Univerzální Římsko-Aristoteliánské Církve" a věnoval své schopnosti službě pro pravou víru a věřící.
- Trojnásobná poslušnost: poslušnost hierarchii ustanovené Christosem, poslušnost dogmat a poslušnost kanonickému právu.

Odstavec 8.2: Vysvěcení
Po složení slibů může být vysvěcen na duchovního, aby sloužil Jáhu, církvi a lidstvu.

Odstavec 9: Duchovní (prelát nebo zmocněnec pro svěcení) bude dohlížet na požehnání a slib o čtyřech bodech - obřad, který bude předcházet vkládání rukou, symbolu božské kvintesence (éteru). Vysvěcený duchovní znovu potvrdí svou víru v aristoteliánské učení, než obdrží insignie svého nového života. Potom bude vysvěcen na duchovního, aby sloužil Jáhu, církvi a lidstvu.

Odstavec 10: Výsledný produkt
Po vysvěcení na duchovního se člověk stává pro ostatní duchovní bratrem a duchovním otcem pro všechny věřící, může se stát průvodcem na jejich cestě k duchovnímu poznání a také zastávat vedoucí pozice farnostech, diecézích, provinciích nebo řeholních řádech.

Část pátá: Pohřeb

Text je momentálně nedostupný. Prochází revizí v překladatelské kanceláři českého Vomitoria Villy San Loyats v Římě.